Štěstí se skrývá v jednoduchosti. Možná právě proto se z běhání stal jeden z nejpopulárnějších sportů na světě. Abyste si šli zaběhat, nemusíte nic složitě vymýšlet ani plánovat. Nepotřebujete si půjčit vybavení, odjet ze země nebo čekat, až napadne sníh.  Nemusíte se spoléhat na někoho jiného, zjišťovat otevírací dobu lesních cest nebo si platit lanovku, aby vás vyvezla na kopec. Stačí mít základní funkční vybavení a může vám být i jedno, jestli fouká vítr nebo nepříjemně mrholí.

Jenže to, co je jednoduché, máme tendenci zdokonalovat. Díky chytrým hodinkám si můžeme nadšeně počítat kilometry i kalorie, na sociálních sítích sdílet uběhnutou trasu, telefon mít plný rytmických playlistů, které nás nakopnou ještě k lepšímu výkonu: „This is fu*king awesome!“ Studie publikované v Annual Review of Psychology přitom několikrát potvrdily, že běhání může fungovat jako meditace, která zvyšuje mentální odolnost a dokonce i sportovní výkon. Je ho však potřeba dělat „po staru“. Bez příkras.

Jednou z nich jsou například sluchátka. Podle vědců (i dotázaných sportovců) hlavním důvodem, proč při běhání posloucháme hudbu, je, abychom to celé měli dřív za sebou. Hudba nám pomáhá nemyslet na to, že trasa je dlouhá, že nás bolí koleno nebo že je to chvílemi tak trochu nuda. Běhat se sluchátky je jako jíst před televizí a sledovat sportovní filmy . Tak nějak tušíte, že se to stalo, ale nedokážete přesně popsat, jaké to bylo, jak přesně to probíhalo, “jak to chutnalo”.

„Jedině při běhu v přírodě běžím skutečně volně,“ upřesňuje náš ambasador Miloš Nykodým. „Nikdy s sebou nemám hudbu. Poslouchám vítr, listí šustí v korunách stromů, slyším zvířata, vlastní dech a kroky. Musím pořád dávat pozor, kam běžím a co mám pod nohama,“ popisuje jeden z nejlepších českých reprezentantů v orientačním běhu. Napojením se na hudbu se prý odpojujeme od sebe. Mnohem hůř pak vycítíme, kde je náš limit, anebo naopak, kde máme ještě prostor běžet rychleji a lépe.

Zmíněné studie se totiž nezaměřují jen na „obyčejné běžce“, ale na profesionální sportovce, jako je Miloš. A těm radí to stejné: vypněte se od technologií a vnímejte sami sebe. To platí i pro GPS hodinky a sport testery. Ty jsou totiž skvělí sluhové, ale zlí páni. Protože si jednotlivé výkony rádi poměřujeme právě pomocí těchto technologií, běháme podobné trasy, které se nám nechce opustit. Přitom nový a neznámý terén může být tím hlavním faktorem, který zlepší náš výkon.

„Všechno je to o nových zkušenostech a o tom, kolik jste schopni toho do sebe nasát, když se naskytne příležitost zaběhat si v neznámém terénu. Jakmile absorbujete určitou škálu různých terénů, vaše schopnost ustát další neznámý terén se výrazně zvýší. Určitým způsobem se to dá nahradit i zkušeným trenérem,“ popisuje Miloš, který z podstaty orientačního běžce musí variabilní trasy přímo vyhledávat. Neznámý terén má však i výhodu pro přímočařejší běžecké povahy: jednoduše nutí naše svalové partie se zapojovat jinak, každá nová trasa posiluje jinou část těla, každé nečekané terénní nerovnosti se musíme okamžitě přizpůsobit a běžecký trénink si obohatit o neplánovanou překážku.

Podlehněte kouzlu „obyčejného“ běhání a nic neřešte. Vyzkoušejte běžecké oblečení, které maximálně respektuje vaše tělo, ale nevychloubá se žádnými vychytávkami. Hned několik takových kousků najdete v běžecké kolekci SCOTT. Tato značka je známá tím, že neustále technologicky inovuje používané materiály, ale současně pracuje se zpětnou vazbou od sportovců.  Vznikají tak běžecké outfity bez kapes, bez kapucí, bez příkras – například jen s minimalistickou funkční vrstvou, která umí čelit elementům.

A právě i přírodní živly přidávají běhání důležitý „mindfulness“ rozměr. Díky studenému větru, hřejivému slunci nebo lepkavému blátu si při běhu uvědomujeme, co se děje tady a teď. Slyšíme vlastní tep, víme, že dýcháme. Navíc, když jdeme běhat „jen tak“, běžíme celou dobu opravdu jen sami se sebou. Představa „jen já a moje myšlenky“ může být pro mnohé strašidelná, ale výhoda běhání je, že na rozdíl od běžné meditace s nimi nezůstáváme zamčeni v jedné místnosti. Naopak jim můžeme pořádně popustit uzdu a nechat je rozběhnout se všemi směry – jako divoké koně bez sedla (bez sluchátek, bez hodinek, bez telefonu).