Mezinárodně uznávaný expert Gerald Stocker přes 15 let piloval lyže závodníků Světového poháru a byl také osobním servismanem sjezdařky Šárky Strachové. Nedávno zavítal do Endorphin Republic na Waltrovku a ukázal něco ze svého umění. V rozhovoru zdůraznil, jak je kvalitní servis důležitý prakticky pro každého lyžaře.
Jaká je nejdůležitější věc na lyžích z pohledu servismana?
V první řadě se podívá, v jakém stavu je skluznice a jak vypadá spodní hrana, zda není poškozená. Pokud jsou v ní jen jemné trhlinky, dá se to spravit přeleštěním jemným brusným papírem. Pokud je poškozená víc, musí jít lyže do stroje.
Závodní lyže se po závodě jen navoskuje kvůli transportu. Před dalším tréninkem nebo závodem servisman vosk stáhne a postupuje v podstatě tak, jak jsem to už popsal. Zkontroluje spodní hranu a skluznici. Pokud je třeba, jemně zbrousí spodní hrany a pak boční hrany.
U obyčejných nezávodních lyží je postup prakticky stejný, jen se to nedělá tak často. Záleží na uživateli, jak to chce mít perfektní. Jinak se samozřejmě brousí úhly hran. Spodní úhel hrany od skluznice se dělá o něco větší, než u závodních lyží, protože čím je menší, tím je lyže agresivnější. A boční úhel je zhruba 88, 89 stupňů.
Je to jako s autem. Je dobré pravidelně lyže servisovat v odborném servisu a ošetřit tam hlavně hrany. Zvládnout to sám můžete, ale záleží na zkušenostech. Abyste to udělal dobře, musíte mít za sebou nějakou praxi. Není to úplně jednoduché a také potřebujete specifické nářadí a vybavení.
Proto bych doporučil po každém lyžování vždy aspoň utřít lyže suchým hadrem, aby se na hranách neutvářela rez. Pak je můžete pravidelně voskovat. Dnes už je hodně různých pastových, gelových vosků… To zvládnete jednoduše a rychle sám. Voskováním nakonec ochráníte víc i hranu.
A konečně, kdo se na to cítí, může si občas přeleštit spodní hranu velmi jemným brusným papírem – 500 nebo i jemnějším. Není nutné vůbec tlačit, stačí úplně lehce.
Tento problém se stává překvapivě často, je to jednoduché. Je hodně strojů, které nedokážou spodní hranu opracovat od úplné špičky, od toho zaoblení. A když to v servisu neztupí, tak vzniká tzv. hrot. Lyže pak není dobře ovladatelná. Po třech jízdách se sice hrot odvalí, ale ty tři jízdy jsou pro normálního smrtelníka peklo. Dělá se to takovou jemnou smirkovou gumou, kterou se hrany na špičce a patce přetáhnou a lyže jede hned perfektně.
Je velmi těžké na to odpovědět, protože záleží na sněhových podmínkách, jaký je sníh. Když je sjezdovka ledovatá, hrany se ztupí mnohem dřív. Horší je to také na umělém sněhu než na přírodním, na kterém hrana vydrží velmi dlouho. Nejlépe to posoudíte, když si přejedete prstem po hraně. Jakmile je tupá, měla by se zbrousit. Já doporučuji nechat si udělat lyže po sezoně nebo spíš před sezonou a potom podle potřeby. Podle toho, v jakých podmínkách lyžujete a jak je hrana ztupená.
Je to vlastně hodně podobné. Na kvalitní rychlé lyži sjezdař jezdí rychleji a více ji namáhá. Většinou se ale o ní také víc stará, chce, aby byla v perfektním stavu. Takže velmi kvalitní lyže je většinou v servisu častěji, než nějaká lyže obyčejná.
Přesně věděla, co potřebuje, co chce a jak to má být. Taková zpětná vazba byla pro mne moc dobrá. Uměla rozeznat, která lyže jí seděla, a která méně.
Založte si Endorphin pas a získejte přístup ke slevám, odměnám a výjimečným službám.