Snažím se nemyslet na nic jiného než na trať. Představuji si v hlavě jednotlivé branky, průjezdy a chování vody.

Je to opravdu široká škála myšlenek. Jde hodně o nastavování hlavy na další závod a přemýšlení o situacích a stavech, do kterých se mohu při jízdě dostat. Třeba jakou současnou bolest cítím a zda ji budu cítit i pří jízdě. Dostávám taky nápady na nové projekty, na rozšiřování těch současných nebo vylepšení mých víkendových výukových kempů.

Určitě. Kromě kempů se k tomu, abych jel „jen tak na vodu“ v současnosti vůbec nedostanu. Kempy jsou pro mě možností, jak si užít víkendy s lidmi, kteří sdílí stejnou lásku k vodě a dělají to čistě pro radost. Na vodě je totiž vždy lepší být v partě.

Doplňkových sportů k pádlování máme opravdu velké množství. V podzimním a zimním přípravném období to jsou převážně kolečkové lyže, případně běžky či skialpy podle podmínek, florbal a jóga. Dále plavání a různé typy posilování. V té letní části je to především běh, kolo a různé druhy kompenzačního cvičení.

Měřím, ale nikdy to nesčítám dohromady, takže ani nemám představu, kolik to vlastně může být.

Když něco dělám, snažím se to dělat dobře a naplno. Ale to určitě neplatí pro vyjížďku na kole či výklus s kamarády. Ale když jdu do závodu nebo občas i do florbalového zápasu, snažím se předvést maximum.

Jel jsem několik hodně těžkých řek na Novém Zélandu, kdy jsme vrtulníky vyletěli kaňonem pod úpatí hor, přespali a celý druhý den jeli na řece s plnou výbavou. Tam není moc prostor pro chyby, protože loď má i třeba 60 kg, je těžko ovladatelná a některé úseky jsou extrémně nebezpečné. Zde je nutné mít opravdu zkušené parťáky, kteří ví, co dělají a jeden na druhého se mohou spolehnout. Byl to opravdu silný zážitek, ale teď na nic podobného není čas. Navíc mám k vodě a její síle opravdu velký respekt, takže kdybych se do něčeho zase pouštěl, budu začínat určitě něčím lehčím.

Bez sportu si život nedokážu vůbec představit. Pocházím ze sportovní rodiny, takže pohyb je pro mě naprosto přirozenou součástí každého dne.  Endorfiny u mě ale nastupují teprve v momentě, kdy překonám sám sebe. Když jdu do dalšího tréninku s bolavým tělem, stejně se to pokusím odjet na 100%. Teprve pak přicházejí ty nejlepší stavy.