Běhání v terénu je jedna z pohybových aktivit, která nám zkrátka musí být vlastní. Ačkoli se tělo člověka za několik tisíc let lecčemu přizpůsobilo, pravěký lovec v něm stále žije a touží po prostoru a volném výběhu v přírodě. Naše chodidla si v proměnách doby navíc na rovný povrch zkrátka ještě nezvykla. „Běhání po tvrdém povrchu je pro pohybový aparát velice náročná situace. Klade vysoké nároky na dobré odpružení došlapu, aby přenos nárazu byl rovnoměrně rozložen mezi klouby a žádný z nich nebyl přetěžován,“ říká Monika Ballýová, fyzioterapeutka kliniky celostní terapie a sportu VO2MAX. Monika navíc upozorňuje na to, že samotné město může působit jako stresor, protože nabízí příliš mnoho podnětů, které nás rozptylují a odvádí pozornost od vychutnání si samotného pohybu. „Myslím, že běhání ve městě nás nutí k rychlejšímu běhu. V kombinaci s rovným povrchem a znečištěným ovzduším to může vést k přetížení těla a nedostatečnému zklidnění naší mysli,” dodává.

Stvořila nás příroda. Nabízí nám svou náruč plnou těch nejkrásnějších odměn. Studený vzduch, zpěv ptáků, měkké bláto, propínající se kořeny, nekonečné zelené pláně. Dokážete si snad představit lepší posilovnu? „Jedině při běhu v přírodě běžím skutečně volně,“ potvrzuje český reprezentant v orientačním běhu Miloš Nykodým. „Nikdy s sebou nemám hudbu jako při běhu na asfaltu. Poslouchám vítr, listí šustí v korunách stromů, slyším zvířata, vlastní dech a kroky. Musím pořád dávat pozor, kam běžím a co mám pod nohama, takže čas letí mnohem rychleji. To však neplatí pro vzdálenost, ta naskakuje zase pomaleji,“ usmívá se Miloš.

Příroda je zkrátka přísný, ale spravedlivý trenér. Do cesty nám klade mnoho překážek, díky kterým měníme tempo, nutí nás k pohybu navíc – třeba když musíme přeskočit potok nebo kloužeme z kopce po bahně. „Zapojuji mnohem víc střed těla, protože podložka je nerovná a tělo si s tím musí umět poradit. Proměnlivý terén a sklony mi také namáhají různé svalové partie. Do kopce zapojuji lýtka a přední stehenní svaly. Když běžím dolů, tak zase víc pracují zadní svaly – populární hamstringy,“ sdílí svou zkušenost Miloš. Úplně jinak než na rovném povrchu se při běhu v terénu musí zapojovat i naše chodidla. „Chodidlo je naším nástrojem, který nás nese prostorem a udržuje rovnováhu. Pokud běžím po variabilnějším terénu, chodidlo s nerovnostmi pracuje, přizpůsobuje své nastavení a funkci danému povrchu. Tím dále aktivuje přirozené svalové souhry, jako je aktivace nožní klenby, stabilita dolní končetiny a celého trupu a odpružení došlapu jako takového“, doplňuje Monika.

S odpružením došlapu nám kromě našeho vlastního pravěkého chodidla pomůže taky dobře konstruovaná běžecká bota do terénu. „Trailové boty by měly běžci poskytnout kvalitní grip a podrážku, aby se na ně v jakémkoliv terénu mohl spolehnout“, doporučuje fyzioterapeutka Monika. I pro orientačního běžce Miloše je bota to základní, co pro běh v přírodě potřebuje. „Do terénu vybírejte boty s dobrým vzorkem, které vám budou dobře sedět na noze. Já mám boty Scott Supertrac Ultra RC a nemůžu si je vynachválit.“ V eshopu Endorphin Republic můžete vybírat hned z několika typů trailových bot. O svém stylu běhání a vhodné obuvi se můžete poradit s experty v našich prodejnách nebo pomocí WhatsApp videa či online chatu. Tak se pořádně vybavte na svou cestu do přírody – za sluncem na horizontu, za rosou v trávě, pichlavým jehličím, svěžím vzduchem a stínem lesa. Za pořádnou dávkou těch nejčerstvějších endorfinů! Udělejte něco dobrého pro své pravěké já.