V čem spočívá kouzlo čerstvě napadaného sněhu? Zejména v tom, že je tu jen na chvíli, shodují se psychologové. Tato hmatatelná dočasnost nás nutí si víc vážit přítomnosti – jednoduše řečeno, když nepůjdeme na skialpy dnes, zítra už tu šanci dost možná mít nebudeme. Stejně tak si přivstaneme ráno na upravenou sjezdovku, protože poprvé rozříznout manšestr se nedá už během dne opakovat. Zimní sporty nás tak doslova nutí žít v tom, co je teď, a nic neodkládat.

Toto vzrušení ze sportu, který je tolik omezený časem, navíc příjemně kontrastuje s klidem, který sněhová pokrývka umí dokonale nastolit. Lehký a nadýchaný sníh totiž funguje jako absorbátor hluku – díky svému složení výborně vstřebává zvuk a tlumí ruch města i projíždějících aut. Vyjet si na běžky ve sněhem zapadané krajině je pak zážitek pro všechny smysly – vnímáte svištění lyží ve stopě i křupání prašanu, kdykoli se do něj zaboří hůlka.

Zapojení těla je tak velmi intenzivní a to i z hlediska práce svalů, které jsou při zimních sportech aktivní. Zmíněné běžky se z hlediska tělesného zážitku dají snadno srovnat s plaváním. Zapojujete totiž při nich hned několik svalových skupin zároveň – od tricepsů a bicepsů, přes střed těla, až po končetiny. Navíc voda zde hraje také prim – jen v jiném skupenství. Ač to na první pohled nevypadá, různé části těla zapojujete i při sjezdovém lyžování nebo snowboardu. Největší záběr tu dostávají nejen stehenní svaly a lýtka, ale třeba i nárty, boky a zejména střed těla. Po prvních dne na svahu pak můžete mít pocit, že vás všechno bolí. Tuto středovou část svalů totiž tolik běžně nepoužíváte.

„Téměř každému se po prvních dvou dnech na lyžích v sezóně ozvou svaly, o kterých dlouho nevěděl, že je vůbec má,“ souhlasí Šárka Strachová, mistryně světa ve sjezdovém lyžování. „Jsou to především svaly středu těla, tedy hlubokého stabilizačního systému, které zajišťují na lyžích rotace v obloucích a stabilitu. Lyžování je velmi komplexní pohyb,  pohybujete se v horizontální i vertikální rovině, rotujete kolem své osy, a navíc se musíte přizpůsobit nerovné podložce. Jediný „opěrný“ bod je pro vás tedy střed vašeho těla, který by měl být velmi stabilní,“ doporučuje Šárka. 

Posílený střed těla přitom poskytuje našemu tělu stabilitu, chrání vnitřní orgány, snižuje riziko úrazu a umožňuje nám si lépe užít všechny sporty – a ty zimní obzvlášť. Sportování venku v zimě je totiž samo o sobě dřina. Ve vyšších polohách je vzduch řidší a obsahuje méně kyslíku a tak naše tělo musí víc pracovat, abychom ho měli v dostatek. Srdce tak bije rychleji a vyplavené endorfiny nám mění perspektivu – vše je zkrátka tak nějak lepší. I tak nezapomínejte v zimě na svoji imunitu, tu je třeba při opakované zátěži pravidelně posilovat vitamíny, ať už například v podobě sušeného ovoce nebo dalších doplňků stravy.

Změna životní perspektivy během zimy je mimochodem taky vědecky dokázána. Nic složitého na tom ale není. Tím, že se vše zbarví na bílo, krajina utichne, ve tváři cítíme mrazivý vítr i ostré slunce, vnímáme, jak moc jsme naživu a jak vše je jen na chvíli. Zima je zkrátka jiná a nutí nás se i jinak hýbat, dýchat, žít. Tak ji nepromarněte.  Nasaďte na uši sluchátka, do nich motivační hudbu a vydejte se vstříc zimnímu dobrodružství.